PLEJER.CZ - pondělí 11.06.2012

Byla to možná nejbolestivější porážka v historii samostatné české reprezentace. Hráči národního týmu si dodnes a neradi vybavují, jak je Řecko v semifinále mistrovství Evropy 2004 vyřadilo takzvaným "stříbrným" gólem v prodloužení. Pachuť zůstává i v těch, kteří duel sledovali jen v televizi. Zároveň ale nikdo nemluví o tom, že by úterní vzájemný duel na letošním šampionátu měl být odplatou.

I když také nyní má utkání pro Čechy zásadní význam, protože případná porážka ve Vratislavi je připraví o postupové naděje. Slova jako vendeta či vyrovnání starých účtů v českém táboře ale před klíčovou bitvou nezaznívají. "Vůbec to neberu jako pomstu, o nějaké odvetě nemůže být řeč. Vždyť jsou ty týmy úplně jiné," řekl kapitán české reprezentace Tomáš Rosický, který před osmi lety v Portu odehrál celý zápas.

Stejně jako Petr Čech a útočník Milan Baroš, další aktéři letošního Eura. Záložníci Jaroslav Plašil s Tomášem Hübschmanem tehdy zůstali jen na lavičce, zatímco jediní dva řečtí pamětníci ze současného výběru Jorgos Karagunis a Kostas Katsuranis už tehdy byli pilíři základní sestavy.

Rozhodující gól Traianose Dellase na konci prvního prodloužení po rohovém kopu dodnes zůstává v živých vzpomínkách všech. "Byla to asi moje nejbolestivější porážka v reprezentaci. Po tom gólu jsme už nemohli na nic reagovat," připomněl Rosický, že těsně po "stříbrném" gólu sudí Collina ukončil i celý zápas. "Ale je to už osm let zpátky, je to minulost, i když pár pamětníků v obou týmech zůstalo," řekl brankář Čech.

Záložník Plašil se prý také zpět neohlíží. "Už si ani moc nevybavuju ten rozhodující gól. My jsme tady od toho, abychom v úterý bojovali o postup," prohlásil Plašil.

Když se ale utkání s Řeky z portugalského Eura připomene současnému manažerovi české reprezentace Vladimíru Šmicrovi, ten si i po letech vybavuje frustraci, jaká český tým zavalila. "Byli jsme obrovskými favority, už jsme se viděli ve finále a říkali si, že to zkusíme vyhrát celé. Během semifinále s Řeky nám začínala docházet kreativita, v prodloužení i síly. A pak přišel ten gól," líčil Šmicer, který při "osudném" rohovém kopu těsně hlavičkou nedosáhl na první tyči na centr.

Většina hráčů ze současného českého týmu památné utkání prožívala u televizních obrazovek jako fanoušci. Útočníkovi Tomáši Pekhartovi bylo patnáct let a už tehdy litoval, že česká cesta turnajem skončila na Řecku. "Vzpomínám si, že jsem ten zápas sledoval v Praze na internátu. Nenechal jsem si ujít žádný český zápas, byl jsem v euforii jako všichni fandové, kluci si to tehdy zasloužili vyhrát," řekl Pekhart. Ale ani v něm nyní neklíčí touha po revanši. "Vzpomínky na rok 2004 teď ale už nejsou důležité," uvedl Pekhart.

A podobně mluvil i obránce Michal Kadlec, který zápas Čechů s Řeky na Euru sledoval jako devatenáctiletý. "Nemá cenu řešit, co se stalo dřív. Řešíme to, co musíme co možná nejlépe udělat v úterý," připomněl Kadlec, že národní tým má "nůž na krku". Záložník Daniel Kolář také tehdejší porážku nebere jako možný povzbudivý stimul. "Motivací není odplata za rok 2004. Motivací je to, abychom si udrželi šanci na postup," řekl ČTK Kolář.

Jisté ale je, že Češi v úterý potřebují prolomit smůlu ve vzájemných utkáních s Řeky, pokud chtějí dál zůstat ve hře o čtvrtfinále. V samostatné historii se s nimi popasovali třikrát a ani v jednom utkání Jihoevropanů ještě nedokázali vstřelit branku. "Je to něco, co potřebujeme napravit. Řekové dlouhodobě hrají nepříjemným stylem a já jen doufám, že v úterý na to konečně najdeme recept," přál si Šmicer.

(ČTK)