PLEJER.CZ
neděle 01.06.2014
10:10

Když se v počátcích své kariéry František Plánička zkoušel prosadit v pražské Spartě, byl odmítnut s tím, že na brankáře není dost velký. Šanci dostal až v konkurenční Slavii, v jejíchž barvách se postupně vypracoval v jednu z nejvýraznějších postav v historii českého fotbalu. Dlouholetý reprezentační kapitán, od jehož narození uplyne 2. června 110 let, byl v meziválečných letech díky své mrštnosti, rychlosti, skvělému reflexu, předvídavosti i odvaze považován za nejlepšího brankáře Evropy.

SOUVISEJÍCÍ:

Před 110 lety se narodil legendární brankář Plánička

"Plánička byl nejlepší brankář, jakého jsem kdy viděl. Jeho přítomnost v mužstvu znamenala již před zahájením zápasu pro soupeře hendikep dvou branek," řekla o něm další legenda a jeho předchůdce v roli kapitána národního celku Karel Pešek-Káďa. Zahraniční tisk zase svého času řešil otázku, zda je "Planika" zázračným brankářem, nebo brankářským zázrakem.

Nejslavnější chvíle mistra robinzonád přišly na mistrovství světa 1934 v Itálii, kde díky skvělým zákrokům deptal útočníky soupeře a svůj tým dovedl až do finále.

Kapitáni Německa a Československa Fritz Szepan a František Plánička se zdraví před semifinálovým zápasem MS 1934.

V něm nakonec v prodloužení zvítězilo i s přispěním švédského rozhodčího Eklinda favorizované mužstvo domácích 2:1, Češi si však díky statečnému výkonu vysloužili uznání po celém světě. Doma čekalo "zlaté hochy z Říma" triumfální uvítání a Plánička se stal národním hrdinou.

Ve čtvrtfinále následujícího světového šampionátu ve Francii si český kapitán po srážce s brazilským útočníkem zlomil ruku. Utkání sice i přes velkou bolest úspěšně dochytal, zranění však bylo komplikovanější, než se na první pohled zdálo, a tak Plánička nedlouho poté ukončil kariéru. Jeho reprezentační bilance se po 12 letech zastavila na 73 zápasech, toto národní maximum překonal až po čtvrt století Ladislav Novák.

Další téměř tisícovku utkání odchytal Plánička za Slavii, jíž pomohl k osmi domácím titulům. K "sešívaným" přišel v roce 1923 za pár set korun z SK Bubeneč a během následujících 16 sezon se stal tamní modlou.

"Léta ve Slavii byla pro mne 16 let lidského života s jeho slastmi, ale i 16 let rodinného i osobního odříkání. Nelituju toho ani na vteřinu. Prožil jsem ve Slavii nesmírnou spoustu krásných dní, na které do smrti nezapomenu," řekl pražský rodák o svém působení v červenobílém klubu.

Se svým přítelem a spoluhráčem z pražské Slavie i československého národního mužstva Josefem Bicanem (na snímku vlevo).

Po ukončení kariéry pomáhal trenérům, angažoval se i ve výboru Slavie a svým brankářským uměním ještě dlouho udivoval v zápasech internacionálů. Již v dobách své největší slávy byl zaměstnán jako úředník penzijního ústavu, za který rovněž "válel" na postu levé spojky. V roce 1985 převzal mezinárodní Cenu Fair play, o 15 let později skončil čtvrtý v anketě o českého fotbalistu století.

"Brankář musí mít hlavu jasnější než kterýkoli jiný hráč, musí umět bleskově reagovat. Alkohol je jeho nepřítelem. Také vysedávání ve společnosti dlouho do noci škodí. Chodil jsem vždycky včas spát a před zápasem jsem si dokonce ještě přispal," prohlásil kdysi Plánička, jenž byl vždy považován za vzor pracovitosti, skromnosti i fair play. Zemřel v červenci 1996 ve věku 92 let.

(ČTK)