PLEJER.CZ
sobota 07.03.2015
00:00
Meziválečná léta přála všestranně nadaným sportovcům, kteří zvládali na nejvyšší úrovni hned několik odvětví. Nejzářivějším příkladem byl Karel Koželuh, od jehož narození uplyne 7. března 120 let. Koželuh střílel góly coby člen fotbalové "železné" Sparty, s hokejkou v ruce se zasloužil o titul mistrů Evropy a v tenise dokonce patřil k nejlepším na světě.
Koželuh se narodil 7. března 1895 v Praze do velice početné a chudé pekařské rodiny. Téměř všichni jeho sourozenci měli sportovní nadání. Již jako čtrnáctiletý pracoval za byt a za stravu jako tenisový trenér v Mnichově a výrazněji na sebe poprvé upozornil v roce 1914, když coby devatenáctiletý mladík nastoupil za Spartu, kde se v útoku setkal se svým bratrem Františkem nebo s králem komiků Vlastou Burianem, který chytal.
V roce 1917 se stal členem rakouské reprezentace a po válce odehrál několik sezon v česko-německých klubech DFC Prag nebo Teplitzer FK. V roce 1923 se vrátil do Sparty a v té době si dvakrát zahrál v reprezentačním dresu Československa a vstřelil i gól. Ačkoliv za fotbalovou Spartu sehrál pouhých 46 utkání, nastřílel 34 branek. Brzy poté ale dal fotbalu vale a začal se věnovat hokeji a tenisu.
V roce 1923 získal s týmem, v němž působil mimo jiné také jeho fotbalový spoluhráč ze Sparty a další ze sportovních "obojživelníků" Karel Pešek-Káďa, bronz. O dva roky později se vítěznou brankou proti Švýcarům zasloužil o druhý československý titul mistrů Evropy. Brzy nato mezinárodní hokejová federace zakázala startovat na svých turnajích hráčům, kteří byli v nějakém sportu profesionály. A Koželuh už v té době vydělával slušné peníze hraním i vyučováním tenisu.
Perfektní fyzická kondice z fotbalu a hokeje se Koželuhovi na tenisových kurtech náramně hodila. Své soupeře na turnajích profesionálů ničil údery ze základní čáry, které neúnavně rozděloval k postranním čarám. V Evropě se nenašel profesionál, který by jej byl schopen porazit, a v roce 1925 se stal poprvé mistrem světa. Turnaj, později nazvaný Bristol Cup, vyhrál ještě šestkrát. Úspěšným tenistou se stal i jeho mladší bratr Jan, několikanásobný mistr ČSR ve dvouhře a čtyřhře a člen československého daviscupového týmu.
Ačkoliv se Koželuh neúčastnil amatérských turnajů včetně grandslamů, získával si stále větší obdiv a stal se celebritou. Vždyť za svou tenisovou kariéru vyhrál třikrát profesionální mistrovství USA (1929, 1932 a 1937) i obdobný turnaj ve Francii (1930). "Čím rychleji míček zamíří na Koželuhovu stranu kurtu, tím rychleji se vrátí," hlásal tisk v dobách jeho největší slávy. Americký tenista Vinnie Richards, zase prohlásil, že je "Fredem Astairem tenisových kurtů, po nichž tančí s bezchybnými údery přes síť".
Porazit Koželuha bylo i snem trojnásobného vítěze Wimbledonu Billa Tildena. Dosáhl toho po přechodu k profesionálům v závěru roku 1930. Jejich utkání vyvolalo takový zájem obecenstva i žurnalistů, že bylo nutno uspořádat celé turné po USA i Evropě. Velké nadšení provázelo také sérii utkání, které Koželuh absolvoval po boku další hvězdy světového tenisu Suzanne Lenglenové. S oběma se představil divákům také v Praze.
Od roku 1922 pobýval často na Floridě a po konci aktivní kariéry se naplno věnoval trénování. Jeho rukama prošel i vítěz všech čtyř grandslamových turnajů Don Budge nebo americký automobilový magnát Henry Ford. O jeho skvělé pověsti svědčí i fakt, že si spolupráci s ním vyžádaly daviscupové týmy několika zemí včetně Anglie. Během druhé světové války na žádost československé diplomacie trénoval a hrál ve prospěch červeného kříže a československých jednotek.
Po válce se vrátil do Československa. Otevřel si obchod se sportovním vybavením, hrál golf, nadále trénoval tenis a tři roky byl nehrajícím kapitánem československého daviscupového týmu. Po únoru 1948 byl nucen obchod zavřít a začal pracovat jako tělovýchovný referent v podniku Stavobet.
Jeho osud se naplnil 27. dubna 1950. Toho dne v zaměstnání zmeškal poslední vlak do Klánovic, kde bydlel v domě, který si nechal postavit podle svého floridského sídla. Domů jej proto vezl podnikovým autem kolega. V nepřehledné zatáčce narazili do neosvětleného nákladního vozu a oba zahynuli.
V červenci 2006 byl in memoriam jako sedmý Čech uveden do tenisové Síně slávy v americkém Newportu. Připojil se tak k Janu Kodešovi, Haně Mandlíkové, Jaroslavu Drobnému, Ivanu Lendlovi, Martině Navrátilové a Janě Novotné.
(ČTK)