Čeští fotbalisté vědí, že pokud chtějí v pátek uspět v kvalifikačním utkání na Islandu, musejí si dávat pozor na soupeřovy standardní situace. Nejen na rohy a přímé kopy, ale také na autová vhazování, která jsou především v podání kapitána Arona Gunnarssona (na snímku) velmi nebezpečná. Právě po jednom z nich dali Seveřané jediný gól v listopadovém vzájemném utkání v Plzni při české výhře 2:1.
"Když se aut hodí dobře, tak je to strašně nepříjemné. Rukou se to někdy hodí přesněji než nohou. Pro brankáře i obranu je to nepříjemné, protože to letí nízko," řekl novinářům kapitán české reprezentace Tomáš Rosický. "Islandské standardky jsou velice nepříjemné, nejenom auty. Měli bychom se na to soustředit, protože je to jejich velká zbraň a v každém zápase jsou ze standardek nebezpeční," varoval.
Už v listopadu se o tom Češi přesvědčili, když Gunnarssonův dlouhý aut propadl k Birkiru Bjarnasonovi, který míč hlavou přiťukl Ragnaru Sigurðssonovi a pro něj už nebyl problém vstřelit gól. "Každá standardka Islandu je velice nepříjemná, snad v každém zápase z ní dali gól. Není to jen o autech, ale obecně o jejich standardkách před vápnem. Hráči uvidí sestřihy, takže třeba i to, v čem udělali chybu při tom autu a jak tomu zabránit," řekl trenér Pavel Vrba.
Dlouhé auty jsou podle něj mnohdy nebezpečnější než standardní situace rozehrávané nohou. "Často se to říká a já si to dokonce i myslím, protože auty jsou přesnější. Co se týče přesnosti, je to nebezpečnější, když kopete, tak je to zase rychlejší. Zase auty jsou čitelnější než třeba roh. Ono to má své plusy i minusy," dodal Vrba.
Dlouhé auty se špatně brání i gólmanům, což potvrdil i brankář Petr Čech. "Každý to brání jinak. Někdo zaleze do brány a čeká, co se stane. Někdo se snaží být míči blíž, aby to mohl chytit jako centr. Někdo postaví zónu, někdo jako na roh. Variant je spoustu," řekl gólman Chelsea.
Čech i Rosický mají s dlouhými auty zkušenost z Premier League, kde touto zbraní dlouho ničil soupeře tehdejší záložník Stoke Rory Delap, jehož vhazování bývalo nebezpečnější než rohy.
"Když to bylo blízko rohového praporku, tak jsme radši hráli na roh než na aut. On to tam házel neuvěřitelně, to bylo jako raketa a strašně těžko se to brání. Můžete se na to chystat, jak chcete, stejně je to strašně složité a stejně jsme z toho góly dostávali," řekl Rosický.
"Prakticky každý aut od půlky hřiště byl jako standardka, protože Delap to hodil až do vápna. On to házel nejdále, co jsem kdy viděl," dodal Čech.
Právě na Delapa se nyní snaží navázat Gunnarsson, který při dlouhých hodech využívá techniku, kterou se naučil při jiném na Islandu velmi populárním sportu - házené. "Není to o síle, ale o technice, kterou jsem získal hraním házené. Věnoval jsem se jí několik let, než jsem přešel k fotbalu. Odtamtud to mám," podotkl Gunnarsson.
V domácím prostředí jsou jeho auty ještě nebezpečnější, protože má podél hřiště připravené ručníky, aby si mohl osušit míč i ruce a házel tak přesněji. Navíc na Islandu fouká silný vítr, který může výrazně změnit směr letu míče a obraně ještě více zkomplikovat život.
(ČTK)