Zatímco pro jedny byl fotbalista Jan Berger bohem, druzí ho považovali za primadonu či dokonce kriminální živel. Technicky skvěle vybavený záložník s dirigentskými schopnostmi totiž míval problémy s disciplínou, kvůli čemuž skončil v protialkoholické léčebně či dokonce ve vězení. Ze všech malérů se však opora Sparty i reprezentace nakonec dokázala vyhrabat. Olympijský vítěz z Moskvy a bronzový z Eura 1980 v Itálii oslaví 27. listopadu šedesátiny.
"Skvělé bylo zlato z olympiády, zahrál jsem si na mistrovství světa, vyhrál se Spartou tituly, ale nejvýš stavím Fotbalistu roku 1984. Rok a půl před tím jsem byl na dně, ležel jsem vyřízený u Apolináře," shrnul svoje největší úspěchy Berger, jenž za reprezentaci odehrál 30 zápasů, v nichž vstřelil tři góly. Startoval i na nevydařeném MS 1982 ve Španělsku.
V lize prošel postupně Plzní, Duklou a Spartou, dohromady v ní nasbíral 241 utkání a 43 branek a získal tři tituly. Jeden čas o něj usiloval slavný Real Madrid, který mu za podpis údajně nabízel milion dolarů. Berger však nesplňoval tehdejší podmínky pro přestup do ciziny a emigrovat kvůli strachu z represí proti své rodině odmítl.
Odejít mohl až po dovršení třicítky v roce 1986, kdy po něm sáhl FC Curych. Jeho barvy hájil čtyři sezony, poté ještě několik let působil jako hrající trenér v nižších švýcarských soutěžích. Kromě toho si přivydělával i jako malíř a lakýrník, jimiž se vyučil, nebo správce hřiště.
Do Čech se vrátil až na sklonku 90. let, kdy dostal nabídku na pozici asistenta u rezervního týmu Sparty. Po třech letech byl ale z Letné vypoklonkován, za což zřejmě mohly jeho otevřenost a tvrdohlavost. Později trénoval několik týmů na nižší úrovni včetně pražské Dukly, která tehdy hrála v přeboru. "Než bych se sám nabízel, radši půjdu na štafle," komentoval Berger svou nechuť cpát se do vyšších pater.
Nejmladší z osmi sourozenců vyrůstal v nuzných poměrech v Břevnově, kde také začínal s fotbalem. Tam si už v divizi šikovného vytáhlého blonďáka vyhlédl slavný trenér Tomáš Pospíchal, jenž si ho v roce 1976 přivedl do plzeňské Škodovky. Vojnu strávil Berger v pražské Dukle, s níž se v sezoně 1978/79 radoval ze svého prvního mistrovského titulu.
Počátkem 80. let se stěhoval na Letnou, kde se díky přesným přihrávkám i krásným gólům brzy stal miláčkem ochozů i hlavní oporou rychle se zlepšujícího týmu. V rozletu ho však brzdily problémy s alkoholem, v roce 1982 byl navíc kvůli urážce tehdejšího prezidenta Husáka odsouzen k čtyřletému podmíněnému trestu vězení.
Nakonec si na Ruzyni odseděl jen 35 dnů, po propuštění mu trenér Sparty Václav Ježek přikázal nastoupit protialkoholní léčbu. Berger ji úspěšně absolvoval a po návratu na trávník se stal opět největší osobností Sparty, kterou v letech 1984 a 1985 dovedl k mistrovskému titulu.
"Najednou mě nebudilo černé svědomí, že jsem zase neviděl moje kluky usínat. Mohl jsem s nimi jít na hřiště, ale skončil jsem v hospodě a vrátil se ožralý. To se změnilo," vzpomínal na složité období Berger, jehož všichni tři synové se rovněž vrcholově věnovali fotbalu. Nejmladší Tomáš nyní válí v dresu Dukly, ještě víc se prosadil Bergrův synovec Patrik, vicemistr Evropy z roku 1996.
(ČTK)