Ačkoli před mistrovstvím Evropy v Anglii před 20 lety se českým fotbalistům příliš nevěřilo, nakonec svěřencům trenéra Dušana Uhrina scházelo zhruba 20 minut k senzačnímu titulu. Finále s favorizovaným Německem, které se uskutečnilo 30. června 1996 na stadionu Wembley v Londýně, sice Češi prohráli 1:2 po "zlatému gólu" Olivera Bierhoffa v prodloužení, druhé místo i tak patří k největším úspěchům v historii tuzemského fotbalu.

Po bezgólové první půli se Češi před zraky více než 70.000 diváků, mezi nimiž nechyběli britská královna Alžběta II. ani prezident Václav Havel, ujali po hodině hry vedení poté, co Patrik Berger proměnil penaltu nařízenou za faul na Karla Poborského na hranici pokutového území.

V 73. minutě vyrovnal střídající Bierhoff...

...a tentýž hráč se po pěti minutách prodloužení postaral i o vítězný gól, když jeho střela proklouzla brankáři Petru Koubovi do sítě.

"Bylo to důstojné vyvrcholení celého šampionátu. Výkon našich hráčů gradoval, asi to bylo nejlepší utkání, jaké se tady odehrálo," řekl po finále trenér Uhrin. "Nemohu posoudit, zda ofsajd byl, ale pomezní měl od začátku praporek nahoře. Pak jej sice sundal, ale po našich protestech opět signalizoval," dodal ke spornému momentu, který předcházel rozhodující trefě.

Němcům se tak povedla odveta za 20 let staré finále v Bělehradu, kde tehdejší Československo vybojovalo po penaltovém rozstřelu senzační evropské zlato. Naopak Češi se nedokázali pomstít za vzájemnou prohru 0:2 z úvodu šampionátu.

Po matném výkonu s Německem nicméně Uhrinovi svěřenci díky premiérovým reprezentačním trefám Pavla Nedvěda s Radkem Bejblem porazili úřadující vicemistry světa Italy 2:1. V závěrečném duelu "skupiny smrti" obrátili Rusové skóre z 0:2 na 3:2, minutu před koncem ale střídající Vladimír Šmicer vyrovnal a zajistil českému týmu nečekaný postup.

Čtvrtfinále s Portugalskem rozhodl nejhezčím gólem turnaje Poborský, jenž obloučkem z hranice vápna přehodil vybíhajícího brankáře Vítora Báiu.

V semifinále český celek, který se musel obejít bez několika zraněných či potrestaných hráčů, dokázal ubránit silnou Francii. Během 120 minut branka nepadla, v penaltovém rozstřelu uspělo všech šest Čechů, zatímco pokus Pedrose v šesté sérii zlikvidoval Kouba.

Mezi dvaadvacítkou nominovaných bylo pět krajánků z Německa a po jednom z Anglie a Švýcarska, zbytek působil v domácí soutěži. Po Euru zájem o české hráče výrazně stoupl, do předních evropských lig odešli za velké peníze hvězdy týmu Nedvěd (Lazio Řím), Poborský (Manchester United), Berger (FC Liverpool) i další.

Odborníci oceňovali mužstvo, které v kvalifikaci senzačně prohrálo v Lucembursku a na Maltě jen remizovalo, především za skvělou organizaci hry. Po rozpačitém začátku jeho výkon zápas od zápasu rostl, ve finále byli Poborský a spol. Němcům zcela vyrovnaným soupeřem.

I přes smolnou závěrečnou prohru Češi v Anglii navázali na zlato z Bělehradu či stříbra ze světových šampionátů v Itálii 1934 a Chile 1962. Po rozdělení Československa dokázali postoupit na všech šest ME, avšak úspěch z kolébky fotbalu nezopakovali. Nejblíže byli v roce 2004 v Portugalsku, kdy je v semifinále vyřadili "stříbrným gólem" pozdější vítězové Řekové.


(PLEJER.CZ, ČTK)