Trenérského světoběžníka Uhrina nejvíc proslavilo stříbro z Anglie
V Uhrinově trenérském životopisu se vyjímají i dva mistrovské tituly se Spartou Praha, s níž navíc dokázal postoupit do semifinálové skupiny Ligy mistrů i do čtvrtfinále PVP, a jeden s Dinamem Tbilisi. Na kontě má i triumf v asijském Poháru vítězů pohárů či vítězství v národních pohárech v Alžírsku, na Kypru, v Československu a v SAE.
Na Euru 1996 v Anglii Češi překvapili už postupem ze "skupiny smrti" s Německem, Itálií a Ruskem. Nakonec však tým v čele s Karlem Poborským, Pavlem Nedvědem či Patrikem Bergerem došel přes Portugalsko a Francii až do finále, kde v prodloužení smolně podlehl Němcům. Vedle četných ocenění si nicméně pětinásobný vítěz domácí ankety Trenér roku musel vyslechnout i kritiky za neatraktivní styl.
Následující rok na prestižním Poháru FIFA skončili Češi třetí, avšak mezitím nezvládli kvalifikaci MS 1998 ve Francii a Uhrin se po více než čtyřech letech rozhodl skončit. S reprezentací se rozloučil v prosinci 1997 s bilancí 27 výher, deseti remíz a 11 porážek.
"Poprvé jsem chtěl se vším praštit, když jsme v červnu 1995 prohráli v Lucembursku. Po stříbru v Anglii jsem si říkal, že je v nejlepším přestat, ale nelituju toho, že jsem zůstal. K povolání trenéra patří i to, že dostává kopance," řekl tehdy.
Rodák ze slovenské Nové Vsi nad Žitavou se v mládí kromě fotbalu věnoval i hokeji, basketbalu či atletice. Od 16 let se usadil v Praze, kde jako hrající kouč Admiry začal s trénováním. V nejvyšší domácí soutěži debutoval na lavičce Hradce Králové, později vedl i Spartu, Rudou hvězdu Cheb, Bohemians Praha a Teplice.
Prosadil se též v zahraničí, působil na Kypru, v Alžírsku, SAE, Izraeli, Švédsku, Gruzii a naposledy krátce na Slovensku ve Slovanu Bratislava, mezitím trénoval rovněž národní tým Kuvajtu. V létě 2009 byl po odvolání Petra Rady horkým kandidátem na uvolněné místo na lavičce reprezentačního áčka, nakonec však dostal přednost František Straka.
"Po úspěchu se Spartou v nultém ročníku Ligy mistrů, na ME 1996 a na Poháru FIFA 1997 jsem měl nabídky z Anglie či se rýsovaly možnosti trénovat řecký a švýcarský národní tým. Já se místo toho rozhodl pro exotiku, což dnes vidím jako chybu," litoval držitel Ceny Václava Jíry za rozvoj českého fotbalu, který se v současnosti stará se o své sanatorium ve Františkových Lázních.
(PLEJER.CZ, ČTK)