Španělští fotbalisté na penzi pomáhají v boji proti demenci

"Diego Maradona?" zkouší to dáma s šedivými vlasy, která si myslí, že poznala legendárního Argentince, jednoho z nejlepších světových fotbalistů.

"Velmi dobře!" odpovídá Javier Torres, který hrával za Real Valladolid. V místnosti vyzdobené obrovskou fotografií vodopádu pokračuje ve hře a klade skupině pěti žen a tří mužů další otázky.

Takové akce pořádá soukromý domov důchodců Ballesol Olavide každý týden po dobu tří měsíců pro seniory trpící demencí, například v důsledku Alzheimerovy choroby, nebo pro ty, jimž propuknutí této nemoci hrozí. Bývalí profesionální hráči se podílejí na těchto dvouhodinových setkáních, předvádějí staré fotografie, videozáznamy a vyprávějí své zážitky, aby seniorům pomohli připomínat si epizody z jejich života.

Metoda vyvolávat vzpomínky prostřednictvím předmětů a obrazů je lékařům velmi dobře známá, ale využívání fotbalu k tomuto účelu je novinkou.

Studie ukázaly, že "terapie prostřednictvím vzpomínek" zlepšuje kognitivní aktivitu a kvalitu života seniorů. Hra umožňuje rovněž posilovat sebedůvěru a bojovat proti osamělosti.

Španělská federace sdružení fotbalových veteránů (FEAFV) zahájila tento program v roce 2016. Inspirovala se podobnou aktivitou ve Skotsku v přesvědčení, že plně vyhovuje v zemi tak zaujaté fotbalem, jako je Španělsko.

"Fotbal vyvolává silné emoce. Je to něco, na co si lidé pamatují," říká její předseda Juan María Zorriketa, bývalý obránce baskického Athletic Clubu, jemuž je dnes sedmasedmdesát let.

Bývalí fotbalisté se snaží spojovat utkání sehraná před desítkami let s chvílemi z každodenního života seniorů, neboť vzpomínky z dětství a mládí jsou často ty poslední, které mizí, vysvětluje Zorriketa.

V domově důchodců Ballesol Olavide se bývalí fotbalisté seniorů ptají, kde pracovali v roce 1982, kdy Itálie hrála proti NSR ve finále mistrovství světa na stadionu Santiaga Bernabéua v Madridu.

"Co vás spojuje s vaším dětstvím, co vás poznamenalo? Jedna z těch věcí, které vás hodně poznamenaly, ve Španělsku či v Evropě, je fotbal," ujišťuje Roberto Solozábal, člen španělského fotbalového týmu na XXV. letních olympijských hrách v Barceloně v roce 1992.

"Týká se to nás všech, nemusíte mít rád fotbal, ale váš partner nebo děti ho milují. Tak na našich schůzkách pomáháme probouzet vzpomínky a přivádět lidi v myšlenkách na aspekty života, které jsou nejzajímavější," prohlašuje.

Účastníci těchto setkání jsou vybízeni, aby si zaznamenávali do sešitu vzpomínky, které zde oživly.

"Pomáhá mi to, abych si vzpomínal na různé věci," říká sedmaosmdesátiletý Ricardo Marina Liceras, který je v Ballesol Olavide necelý rok. Na setkáních se lépe poznal s ostatními, "Znal jsem je od vidění, ale nyní si s nimi mohu popovídat," dodává.

Beatriz Gema Rodríguezová-Blázquezová, psycholožka v tomto domově, rovněž ujišťuje, že se "mnoho věcí na emocionální úrovni změnilo". "Když se mluví o fotbalu, předmětu, který se jim líbí a vyvolává emoce, velmi jim to pomáhá. Pozoruji, že jsou motivovanější a mají větší chuť pracovat a vzpomínat," říká.

FEAFV v letech 2016 a 2017 uspořádala 22 takových akcí v deseti španělských městech. Vystupovali na nich profesionální hráči na penzi. Letos počítá s 20 akcemi, které bude sdružení fotbalistů částečně financovat.


(PLEJER.CZ, AFP, ČTK)