Osmdesátník Brückner zažil s fotbalem úspěchy i pády
Za více než půl století zažil Karel Brückner s fotbalem mnoho dobrého i zlého, od průměrné hráčské kariéry až k trenérským úspěchům i pádům. Pověst vyhlášeného stratéga si vybudoval především během několika štací v Sigmě Olomouc a ještě vylepšil s českou reprezentací, kterou jako první kouč v historii dovedl na tři velké turnaje za sebou. Na prahu osmdesátin, které slaví 13. listopadu, si užívá důchodu.
"Oslavám se vyhýbám. Neměl jsem rád první máj ani MDŽ. Slavím jenom kulatá výročí a to je padesát a sto. Hráčům jsem na večeři říkal, ať mi negratulují, ať mě nedělají starším," řekl Brückner během zářijových oslav sta let Sigmy, kdy v benefici vedl reprezentační výběr a klub po něm pojmenoval jednu z tribun na Andrově stadionu.
Nejhezčí chvíle u národního týmu, který převzal v prosinci 2001, si hanácký patriot vychutnal na Euru 2004 v Portugalsku, kde Češi vypadli až v semifinále po smolné prohře s pozdějšími šampiony z Řecka. Slova chvály a uznání si Brückner vysloužil za výrazné zatraktivnění herního projevu mužstva, úspěšné začlenění řady svých bývalých svěřenců z jednadvacítky, překvapivé taktické manévry či sérii 20 zápasů bez prohry v řadě.
Časem se ale objevily i kritické hlasy, jež do té doby velebenému trenérovi vyčítaly konzervativní přístup a úzký kádr. Nejvíc útoků musel Brückner odrážet po MS 2006 v Německu, kde český tým vypadl již v základní skupině.
Kritizován byl i během kvalifikace na ME 2008. Tam sice šedovlasý kouč své svěřence nakonec dovedl, ale plánované loučení s reprezentací mu notně pokazila závěrečná prohra s Tureckem, která Čechům zavřela dveře do čtvrtfinále.
"Když umím přijmout velká vítězství, musím přijímat i těžké porážky. Vždycky jsem se bránil pocitům velké euforie, takže pro mě bylo pokaždé lehčí vyrovnat se i s těmi nepříjemnými porážkami," zakončil Brückner svoje působení u reprezentačního áčka, s nímž v 75 zápasech vybojoval rekordních 50 výher.
Fotbalového důchodu si ale příliš neužil a již o pár týdnů později se stal trenérem Rakouska. Toto angažmá však po počáteční euforii skončilo již po několika měsících, během nichž Brückner, jehož začaly čím dál víc sužovat i zdravotní problémy, dovedl tým k jediné výhře. Poté ještě dvakrát působil jako poradce reprezentačních trenérů Ivana Haška a Pavla Vrby.
Brücknerova trenérská kariéra započala v roce 1971 v rodné Olomouci, v jejíchž barvách nastupoval i jako hráč. Nejvyšší soutěž si v roli kouče poprvé vyzkoušel o deset let později ve Zbrojovce Brno, ale největší klubové úspěchy slavil se Sigmou Olomouc, kterou v 90. letech dovedl k druhému místu v lize či do čtvrtfinále Poháru UEFA.
Na kontě má i Slovenský pohár s Interem Bratislava, naopak angažmá v Žilině, Vítkovicích nebo Drnovicích příliš úspěšná nebyla. V roce 1997 byl Brückner jmenován trenérem české reprezentace do 21 let ("Lvíčata" krátce vedl i na sklonku 80. let) a o tři roky později s ní vybojoval stříbro na evropském šampionátu.
Milovník vážné hudby a šachových partií získal i řadu individuálních ocenění: sedmkrát zvítězil v domácí anketě Trenér roku, v roce 2003 ho Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) zvolila druhým nejlepším koučem světa. O 11 let později vstoupil do Síně slávy domácího fotbalu, letos převzal cenu Evropského hnutí fair play.
"Člověk zmoudří až někdy po šedesátce, fotbalový trenér ještě později. To jsem poznal sám na sobě. Ještě někdy v pětašedesáti jsem byl dětinský," prohlásil nedávno Brückner.
(PLEJER.CZ, ČTK)