PLEJER.CZ - pátek 29.06.2012

V dubnu o útočníkovi Mariu Balotellim trenér Roberto Mancini prohlásil, že číše jeho trpělivosti přetekla a sám si s kontroverzním fotbalistou už nedovede představit další spolupráci v Manchesteru City. Když odstartoval evropský šampionát, na Balotelliho se valila kritika, že lajdácky zahazuje spoustu šancí a škodí italské reprezentaci. Ve čtvrtečním večerním semifinále s Německem ale znovu dokázal, že v něm dřímá genialita složité osobnosti, kterou jedni nenávidí a druzí milují.

Balotelli na čas zavřel ústa svým kritikům: dvěma trefami zařídil výhru 2:1 a postup do nedělního finále proti Španělsku. "Je to nejhezčí večer mého života, jsou to fakt důležité branky," rozplýval se po svém galapředstavení. "Ale také doufám, že neděle všechno ještě předčí," vyhlížel fotbalista ghanského původu finálový duel se Španělskem. "Jestli je můžeme porazit? Zeptejte se mě v neděli," uvedl jednadvacetiletý útočník, jehož kariéra už mnohokrát visela na vlásku.

Když ještě hrál v Interu Milán, nedokázal jeho temperament a časté výstřelky zkrotit ani věhlasný kouč José Mourinho. "Je nezvladatelný," zlobil se portugalský trenér. Před dvěma lety za 24 milionů liber raději "Super Mario" zamířil do Manchesteru City za Mancinim, který Balotelliho v sedmnácti letech vytáhl v Interu do velkého fotbalu. Ani v Anglii však mladý rebel "nezmoudřel" a Mancini mu častokrát hrozil vyřazením z kádru kvůli jeho excesům na hřišti i mimo ně.

Jenom letošní jaro měl Balotelli, který dříve řekl, že je jen o trochu horší než Messi, výživné. V březnu si vyrazil na striptýz a dostal od klubu tučnou pokutu, pak měl autonehodu a jindy ho zase v Manchesteru nechtěli pustit do obchodu, protože si odmítal sundat kapuci. Náladu si spravil až v květnu, kdy s Citizens po dramatickém posledním kole slavil titul. Ale i Balotelliho spoluhráč z italské reprezentace Daniele de Rossi svého parťáka před Eurem vyzval, ať už konečně dospěje.

Na šampionátu se Balotelli zprvu trápil. Neproměnil velké šance v zahajovacím zápase se Španělskem, totéž se opakovalo i s Chorvatskem a Anglií a jediný gól Irsku byl slabou útěchou. Až proti Německu Balotelli zazářil. "Ve fotbale někdy potřebujete štěstí. V prvním zápase proti Španělsku jsem zahodil mnoho příležitostí, teď to zase vyšlo," řekl.

I když mu kdekdo vyčítá sobeckost, po zápase s Německem nezapomněl podíl na svých trefách připsat i nahrávajícím spoluhráčům. "Poprvé jsem to měl lehké. Když vám Cassano posílá podobné pasy, je to pokaždé snadné. Pak mě krásně našel Montolivo. Nejprve jsem chtěl střílet ke vzdálenější tyči, jak jsem zvyklý, ale rozhodl jsem se jinak," popisoval Balotelli. "Ale byl bych šťastný i v případě, pokud bychom vyhráli a já neskóroval," naznačil Balotelli, že možná začíná smýšlet týmově. Doložila to i jeho častá obětavá výpomoc při obranných úkolech.

Jednou řekl, že svoje vstřelené branky neslaví, protože prý jen dělá svoji práci. A přirovnal se k pošťákovi, který také neslaví, když do schránky doručí dopis. Po brankách Německu z něj ale emoce tryskaly. Po druhé trefě do šibenice ze sebe v euforii strhl dres, v transu dával na odiv vypracovanou muskulaturu a neřešil, že dostal žlutou kartu.

I konec zápasu byl dojemný: Balotelli běžel k ochozům za svou adoptivní matkou, které obě branky věnoval. Do Itálie se dostal až ve třech letech z rodné Ghany, protože jeho biologičtí rodiče neměli prostředky na jeho výchovu. "V neděli přijede i otec, rád bych dal gól zase. Ale nezáleží na tom, jak budu hrát já. Chci jediné - zvítězit," uvedl Balotelli.

Teď je hrdinou celé Itálie. "Grazie, Balotelli," ozývalo se po semifinále skandování na římském náměstí Piazza del Popolo. "Mariova kariéra právě začala," řekl italský kouč Cesare Prandelli, kterému Balotelli vděčí za to, že jej po rozpačitém vstupu do ME neodepsal. V semifinále se mu odvděčil mimořádným způsobem.

(ČTK)