Na hřišti působil kvůli své podsadité postavě nemotorně, slavný trenér Zlatko Čajkovski ho prý zpočátku považoval za východoevropského vzpěrače, přesto se německý útočník Gerd Müller zapsal do historie fotbalu jako jeden z největších kanonýrů. Během své kariéry vyhrál "Bombarďák" s reprezentací a Bayernem Mnichov téměř všechny významné trofeje včetně titulu mistra světa i Evropy, s 365 góly je dosud střeleckým rekordmanem bundesligy. Někdejší postrach všech soupeřových brankářů oslaví 3. listopadu sedmdesátiny.
"Gerd byl kanonýr, jaký se už asi nenajde. Navzdory všem úspěchům se držel stále při zemi," prohlásil o majiteli Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy roku 1970 jeho nástupce Karl-Heinz Rummenigge. "Bez Müllera bychom pravděpodobně dodnes byli malým provinčním klubem s dřevěnou klubovnou," dodala na adresu bývalého spoluhráče další velká postava Bayernu Franz Beckenbauer.
S bavorským velkoklubem spojil útočník se skvělou orientací v malém vápně, jenž uměl dávat góly ze všech pozic, téměř celou svou kariéru. Během 15 sezon přispěl 566 brankami v 607 utkáních k třem vítězstvím v PMEZ, jednomu v PVP a Interkontinentálním poháru či čtyřem ligovým titulům.
Dalších 68 gólů přidal v 62 duelech v německém dresu, v němž se výrazně podílel na zlatu z mistrovství světa 1974 i Eura 1972.
Na světovém šampionátu 1970 v Mexiku, kde tým SRN obsadil třetí místo, se stal s deseti trefami nejlepším střelcem turnaje. Na následujícím MS na domácí půdě se sice trefil "jen" čtyřikrát, zato vždy v pravou chvíli včetně rozhodující branky finále s Nizozemskem.
"Rok 1970 byl nejlepší v mé hráčské kariéře, o čtyři roky později jsem ale zase zaznamenal důležitější branky," hodnotil kanonýr, jenž po MS 1974 skončil v reprezentaci (údajně na protest proti tomu, že na oficiální banket po německém vítězství nebyly vpuštěny manželky hráčů).
S 14 zásahy byl Müller dlouho nejlepším kanonýrem historie MS, než ho v roce 2006 překonal Brazilec Ronaldo (a předloni oba ještě Němec Miroslav Klose). Tentýž primát mu díky 66 brankám patřil i v evropských pohárech, nyní je před ním pět hráčů v čele s Portugalcem Cristianem Ronaldem.
Rodák z Nördlingenu začínal s fotbalem v deseti letech v místním TSV, do Bayernu přišel jako devatenáctiletý v roce 1964 a hned přispěl 33 góly k postupu do nejvyšší soutěže. Sedmkrát se stal králem střelců bundesligy, jeho 40 gólů ze sezony 1971/72 je dosud platným rekordem soutěže.
V letech 1967 a 1969 byl vyhlášen německým fotbalistou roku, dvakrát získal Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra evropských lig.
V roce 1979 odešel do finančně lukrativní americké fotbalové ligy NASL a tři sezony hájil barvy týmu Fort Lauderdale Strikers. Kariéru ukončil v roce 1982 a vrátil se domů, avšak na život bez fotbalu si nemohl zvyknout a propadl alkoholu. "Stala se ze mě troska," vzpomínal na neveselé období otec jedné dcery.
Záchrana přišla od bývalých spoluhráčů z Bayernu, kteří Müllera přesvědčili, aby podstoupil odvykací kůru. V roce 1992 podepsal ve "svém" klubu trenérský kontrakt, na starosti měl vyhledávání talentů. Později získal nejvyšší trenérskou licenci a až do loňska působil v Bayernu jako asistent mládežnických a rezervních celků. Nedávno však vyšlo najevo, že trpí Alzheimerovou chorobou.
(PLEJER.CZ, ČTK)